Poprvé jsem objezd Prahy jel s Hecíři před pěti lety. Pokud si to pamatuju dobře, tak tahle akce vznikla tak, že si o tom někdo dost dlouho povídal v hospodě, až přišel Evžen, kterej to nakonec uspořádal. Byl to správnej hec a i kamarádům, kterým jsem o tom vyprávěl, se nápad líbil, tak jsem se rozhodl tuhle akci pro ně zopakovat. Datum 12.6. jsem vybral dostatečně dopředu a modlil se, aby mohlo co nejvíc lidí. Samozřejmě že jsem vybral takové, že se krylo s krosmaratonem v Jizerkách, takže nikdo z Hecířů se k nám nepřipojil. Ale jinak téměř všichni, se kterými jsem počítal, mohli. Vypadalo to, že nás bude pět, nakonec se připojil Pavel čvuťák a přítelkyně druhého Pavla, takže nás bylo sedm.
Domov – Roztoky (0 km)
Celej tejden dávám dohromady trasu, kterou získávám od Zity, kupuju si konečně aktuální mapu a ve středu s Danem projíždíme jihozápadní část trasy objezdu. Nalézáme na ní pár zákeřných míst a jednu náhradní trasu, abychom se vyhnuli jízdě po silnici 101. Stále sleduju předpovědi počasí. Vypadá to, že nebude pekelný vedro, ale mohlo by pršet. Hlavně že nebude 35°C. Navíc většinu týdne nejezdí pražské přívozy, což mě moc netěší, zvláště, když přívozem začínáme. Vymýšlím náhradní trasu přes Řež, ve čtvrtek už ale přívozy MHD jezdí a Dan volá do Klecan – v sobotu ráno jejich přívoz pojede. V pátek si kupuju všechny důležitý věci, připravuju kolo, balím všechno do batůžku a těsně po půlnoci jdu spát. V sobotu vstávám v sedm, nějak se nestíhám nasnídat, piju jen čaj, sbalím svačinu a jedu na metro, který jede v 7:26. Tam už čeká Dan a za chvíli přijíždí Petr. Na Holešovicích potkáváme Pavla s přítelkyní, a ve vlaku se připojí druhý Pavel s Vaškem. Jsme kompletní a v 7:56 jsme v Roztokách.
Roztoky (0 km) – Klecánky – Klecany – Sedlec - Líbezníce – Hovorčovice - Veleň – Brázdim – Popovice - Dřevčice - Svémyslice - Zeleneč - Šestajovice - Jirny - Nové Jirny – Úvaly (36 km)
Přívoz ovšem jede už v 8:00. Dan jim sice říkal, že tam ráno pojedeme, ale přesto se bojím, abychom nemuseli čekat do 8:30 na další. Prvních 800 metrů tedy jedeme velmi zostra, přijíždíme k přívozu a ten nikde. Je na druhý straně, žádnej pohyb okolo, zvon na naší straně není. Naštěstí po pěti minutách někdo vylejzá a přívoz nám jede naproti. Padá mi kámen ze srdce a my se dostáváme poprvé přes Vltavu. V Klecanech si užíváme první výšlap, když se vydrápeme nahoru, sluníčko už pěkně hřeje, ale díky oblačnosti nás moc nesmaží. Kilometry poměrně snadno ukrajujeme a kolem 9:30 máme v nohách 25 kiláků. Jedeme pohromadě, povídáme si a nálada je dobrá, sil máme dost. Cestu znám hlavně já a Dan, který ovšem ve Veleni neuhne na Přezletice, ale pokračuje na Brázdim. Naše první zajížďka, přidáváme si cca 2 kilometry. V Úvalech si v 10:20 dáváme první 20minutovou pauzu, jsme za čtvrtinou objezdu. Dáváme si v cukrárně zmrzlinu a špičky se zkyslým krémem, mňam. Sluníčko už začalo docela pálit, tak se mažeme krémem.
Úvaly (36 km) – Dobročovice - Květnice - Sluštice - Březí - Říčany - Kuří - Nupaky - Čestlice - Průhonice - Vestec - Hodkovice - Dolní Břežany – Zbraslav (74 km)
V 10:40 nasedáme znova na kola, zadky začínají trochu protestovat a s Danem skoro na první pokus nacházíme silničku na Dobročovice. Sluníčko nás začíná více a více opejkat, bavíme se o školném, které většinou schvalujeme, o MS ve fotbale a jak nás štvou vuvuzely a řešíme Cancellaru a to, jestli měl opravdu motor v kole a od té doby, pokud někdo předjíždí v kopci, tak ho taky podezříváme. V Říčanech trochu bloudíme, všude samá jednosměrka, nakonec však cestu nacházíme a dostáváme se i přes rozdělanou silnici za Říčanami. Ve vesničce Kuří dosahuju nejvyšší rychlosti (50,0 km/h) a všichni už se těšíme na Zbraslav, kde si dáme oběd. Za Říčanami moc kopců není (kromě vesnic v ďolíku) a do Dolních Břežan přijíždíme od Hodkovic. Na Zbraslav je to 4,5 km z kopce. Užíváme si nejdelší sjezd dne a v 13:20 dojíždíme do restaurace kousek od Vltavy. Petr si dává salát, my ostatní Chickenburger menu, které je sice výborné, ale všichni se nacpeme a trochu usínáme. Únava roste a vidina dalších 56 kilometrů (nakonec to bude o pár víc) do Roztok je trochu depresivní.
Zbraslav (74 km) - Lipence - Černošice - Kala - Třebotov - Choteč - Zbuzany - Jinočany - Chrašťany - Chýně - Hájek – Jeneč (108 km)
Ačkoli se jedná objezd Prahy, na jihu musíme přes Zbraslav a Lipence. Po mostu Závodu míru je další až v Davli a rozumná cesta do Černošic přes Hřebeny prakticky neexistuje, navíc trasa by se protáhla o dalších cca 20 kilometrů. V 14:50 opět vyrážíme, stehna mě bolí, zadek mě bolí už mnohem víc a náš peloton se trhá. Naštěstí jedeme už jenom po cyklotrase 8100, takže na sebe můžeme čekat méně a neztratit se. Každý jede svoje tempo a v Černošcích nás za Berounkou čeká táhlé stoupání. Po více než 80 kilometrech je hodně náročné a na tachometr si radši nastavuji, stejně jako většinu objezdu, čas místo ujetých kilometrů, aby mě neštvalo, jak nenaskakují. Stoupání pokračuje prakticky celých 6 kilometrů až ke Třebotovu. Po Třebotovu následuje Choteč s prudkým klesáním a krpálem nahoru. Přehazuju na převod 1-1, ale i tak sípám a jsem rád, že se do kopce vyplazím. Do Zbuzan je to mírně do kopce, ale nabírám dech a doplazím se tam, máme najeto kolem 93 km. Počítáme, kolik času nám zbývá, abychom stihli v Roztokách vlak v sedm. Petr jde totiž do kina, ostatní chtějí vidět zápas Anglie – USA. Vypadá to, že to stihnem i s menší pauzou, nádhera. Sluníčko mezitím zalezlo za mraky, bude pršet, nebude pršet, je to všelijaké. Psychologická meta 100 km se blíží, překračujeme ji před Chýní a spadne na nás pět kapek deště, skoro jako šampáňo. V Jenči jsme v 17:20, dáváme si pivo nebo kofolu a cpeme do sebe poslední zbytky sladkostí.
Jeneč (108 km) – Hostivice – opět Jeneč - Dobrovíz - Kněževes - Tuchoměřice - Statenice - Černý Vůl - Únětice – Roztoky (132 km)
Vyjíždíme v 17:40, máme hodinu a 20 minut na 21 kilometrů. Vyrážíme. Bohužel do Hostivice, což není dobře. Otáčíme se a opět do Jenče. Díky téhle zajížďce přicházíme o deset minut a musíme tedy jet velmi rychle, pokud chceme vlak stihnout. Sluníčko už probleskuje jen minimálně, zato začalo pořádně foukat. Sice to není proťák, ale i ze strany je velmi nepříjemnej. Skoro nevěřím, že to můžeme stihnout, ale utěšuju se tím, že posledních cca 10 km je podél potoka, kde tak foukat nebude, to musíme stihnout. Stále koukáme na hodiny, počítáme a počítáme. V Tuchoměřicích kluci na nepřehledné křižovatce špatně zatáčí, sám si nejsem jistej, kudy máme jet, ale rozhodně ne na Středokluky a do kopce. Varianta z kopce do Statenic musí být určitě lepší. Křičím na ně a otáčíme to. Už několik kilometrů jedeme kolem 25 km/h, nevím jak ostatní, ale já toho mám dost. Přesto šlapu a šlapu. V Úněticích ještě musíme vyběhnout jeden kopeček a pak jedem jak o život Tichým údolím. Ukazatele vzdálenosti velmi matou, tvrdí mnohem menší čísla, než je skutečnost. K nádraží dorážíme v 18:50. Všichni jsme to stihli, ujeli jsme 132 kilometrů. Vašek kupuje lístek a všichni se pak necháváme na nádraží vyfotit.
Roztoky – Domov
Stejně jak jsme se ráno dávali dohromady, tak se postupně loučíme. Na Holešovicích přijedou metra do obou směrů přesně ve chvíli kdy tam dorazíme, prostě klika. Na Proseku se pak loučím s Danem, kterej to má ještě 7 kiláků domů a nakonec u Penny s Petrem. Doma ve vaně mě pak chytají křeče do chodidel i do stehen, najím se a lehnu k fotbalu. Nic víc už nezvládám. Ale jsem velmi rád, že jsem to všichni zvládli a v pořádku dojeli
Pár čísel o objezdu:
Ujeto: 132 km
Celkový čas: 10 hodin 54 minut
Čas jízdy: 6 hodin 58 minut
Průměrná rychlost: 18,9 km/h
Nejvyšší rychlost: 50 km/h
